Do Storms River

Poslední etapa pro nás byla trochu neznámá a lehce jsme se jí obávali. Už na letmý pohled do mapy je jasné, že to bude kolem stovky když pojedeme po hlavní silnici N2, a víc, když si to něčím zpestrime.
N2 je hlavní dopravní tepla podle pobřeží, něco mezi dálnicí a rychlostní silnicí.  Ale jede se po ní nečekaně dobře. Až na drobné výjimky, kdy těsně kolem nás sviští kamiony, máme pro sebe široký vedlejší pruh. Přeje nám i vítr, dneska snad poprvé fouká do zad, uhanime slušným tempem.
Doprejeme si i zajizdku do Nature Valey,  přírodního parku, po staré trase N2. Klesání serpentinami až dolů k moři a pak zase vzhuru na náhorní planinu . Takhle vedla legendární Garden Route ještě před tím, než byly vystaveny obrovské obloukové mosty přes údolí řek.  Je jich zde několik a z jednoho se skáče nejvyšší bungee jumping na světě - 216 m. Sledujeme skokany z dobře umístěné hospůdky na hraně utesu.  Máme skvělý čas a tak si to můžeme dovolit.
Vítr do zad je fakt skvělý pomocník, na tachometru máme 110 km a přesto dojizdime za světla.
Náš dnešní hostel je docela punk. Stluceny z různých klad a prken, potuluji se tady psi, koza a koně.
Zdi jsou popsané vzkazy od hostů.
V koupelně: Škoda, že jste tu nebyli včera, bylo tady krásně uklizeno.
Na chodbě: Když v kuchyni potkáš koně, nemusí to nutně znamenat, že jses dobře zhulenej.
Taky jsem ho tam potkal .
Protože jsme si zarezervovali ctyrluzak,  spíme na osmiluzaku s partou mladých a veselých, kterým je úplně jedno, že jsme dnes urazili 1000 km z Cape Townu.
Petr spí v sekci tří mladých slečen. Normálně v noci docela chrape,  už jsme si na to zvykli , ale dneska je úplně potichu. Jsi zbabělec, řekl mu ráno Tomáš,  bal jsi se chrapat mezi zenskejma.