Do Mossel Bay

Strašně smrdime. Když člověk 3x zmokne a uschne, a pořád má na sobě stejné oblečení, tak smrdí jak mokrý pes. A to jsme my.
Ale popořádku.
Ze Střelkového Mysu jsme jeli zemědělskou krajinou, žádná velká pecka, ale na druhou stranu celkem příjemnou. A hlavně s minimálním provozem.
Viděli jsme dost zvířat. Nějaké antilopy (asi springboky), prejeteho dikobraza, kterému jsme ukradli par ostnu, hodně dravých ptáků, plamenaky, želvy, hodně endemickych modrých jerabu a divokých pstrosu.
Petr už několik dnů mluví o tom, že se chce svést na pstrosovi ve vyhlášeném pstrosim městě Outshorn. Jen má trošku problém s váhovým limitem 80 kg, který lehce překračuje, o pár kilo. Také mu to u každého jídla připomínáme. Ale Petr rad papá a tak se to pak snaží vykompenzovat délkou etap.
Druhý den se blížíme k Svelendamu, když začne fakt huste pršet. Navíc poslední km dojizdime po hlavní silnici, ale naštěstí je neděle s malym provozem.
Ve městě jsme v 5, mokri a klepeme se zimou. Máme koupené lístky na bus odjizdejici v 11, co budem do té doby dělat?
Naštěstí je hned vedle zastávky příjemná hospůdka, dokonce s krbem, během večeře a následné degustace jejích vinných zásob trochu uschnem.
Podruhé zmokneme při čekání na bus a potřetí když z něj v pul druhé ráno vylezeme a jedeme nočním městem k našemu bydlení.
Přestože máme zálohu zaplacenou už z domova, nevědí o nás, telefonujeme,  jsme mokri, unavení a nevyspali , nakonec se to nějak vyresi.
Tenhle hostel je originální, spí se v lůžkových vagonech a pod oknem šumí moře.
Ale moc si toho neuzivame,  všechno máme vlhké a smrdime.
Ale tím jsem vlastně začal.