NP Kruger a finále

O Krugru jsem měl dost rozporuplné informace, někdy docela negativní. I to byl jeden z důvodů,  proč se tam podívat.
Snad proto, že jsem neměl žádná velká očekávání, jsem byl vysloveně nadšený.
Viděli jsme spoustu zvířat,  jen na velké kočky jsme měli smůlu,  i když se dle info na recepcich potulovaly docela blízko.
Ale slonů jsme viděli mraky, nosorožců celkem 5, spousty všech možných druhů antilop, zebry, žirafy, hyeny... Fakt hodně zvířat.
Parky v jižní Africe se zásadně liší od parků východní Afriky.  Cesty jsou zde udržované a tak není nutné auto 4x4, poplatky jsou daleko levnější a není nutno si kupovat balíčky služeb od místních touroperatoru. Půjčení auta není drahé a tak si návštěvník může užívat svobody ježdění podle chuti.
Kempy jsou skvěle vybavené, samozřejmostí jsou grily a obchůdky s velkým sortimentem a normálními cenami. Z toho je jasné,  že zakladem našich večeři je maso na grilu.
Vstáváme před pátou a s rozbreskem vyrážíme na ranní safari a až potom snidame.
Dalo by se tady být klidně týden.
Užíváme si poslední ráno,  nechce se nám do Joburgu a tak nám čas na návrat vychází opravdu jen tak tak. Což se nemá dělat.
Dostáváme se do zácpy kvůli havarce,  hodinu čekáme a přesně ta hodina nám bude chybět.
Posledních 300 km uhanime co náš Hyundai zvládne. Přesto vracíme auto s pulhodinovym zpožděním. Katka se trochu zavrti před prebirajicim technikem a udělá na něj oči, rázem jsme auto vrátili včas.
Ještě se rychle prebalit a převléknout, poslední peníze utratit za pivo a jdeme se odbavit.
Byl to nádherný výlet!

Cesta do Krugru

Ráno nákup jídla (a pití) na 2 dny, zajet vyzvednout pas (bohužel se s panem neuvidíme osobně, nechal nám ho v recepci) a uhanime na východ.
NP Kruger je nejstarší park v Africe a jeden z největších.  Má plochu jako čtvrtina Česka a po nedávném propojení s NP Hwange v Zimbabwe a NP Limpopo v Mozambiku se stal po Serengeti a okolí druhou největší soustavou parků v Africe. Je zde obrovské druhové bohatství zvířat a dokonce je to jedno z posledních míst, kde dochází k přirozené migraci.
Z Jo-burgu to je 400 km. Zpočátku po petiproude dalnici,  která se postupně zužuje do kvalitní silnice.
Náš kemp, který jsme si objednali přes internet včera večer, je přes park ještě docela daleko, tak musíme na bráně slíbit, že se nebudeme zdržovat a pojedeme rovnou. Ale copak se to dá? Vidíme spoustu impal, vodusky,  kudu, žirafy a těsně před kempem jsme vjeli do stáda slonů. Samice s mláďaty,  bylo jich fakt hodně. Když jsem se pokusil skrz ne proklickovat, protože kemp mel za chvíli zavřít, vyběhla proti nám vůdčí samice a použila hned všechny tři signály výstrahy: roztažené uši, chobot vzhůru a výstražné troubení. Ale to už jsem tam měl zařazenou zpátečku a mazal zpět na plný plyn.
Poté před námi defilovaly další a další slonice s mláďaty. Limit do kempu jsme stihli jen tak tak.

Den plny neuveritelnych zazitku.

Den byl opravdu plnotucny.
podarilo se nam vstat brzy, o pul seste. Snidame zbytek vina ze vcerejska, balime. Petr v nasem seznamu pozorovanych zvirat zaskrtne nosorozce, ktery prisel v noci k napajecce.
Jedeme na ranni safari, chceme videt lva. Ale mame smulu, krouzime, bez uspechu. Tlaci nas cas, uz musime jet. A najednou je to tady, lev primo u cesty, pekny macek. A ted uz opravdu na letiste, kdyz najednou pres cestu prebehne karakal a pak na nas kouka z rosti. Krasna kocicka, poprve ji vidim v prirode. Jeste mala scenka se slonem, kdyz mi chcipnul motor prave ve chvili, kdyz mi roztazenyma usima naznacoval, ze je mu nase pritomnost dva metry od nej uz dost neprijemna.
Na letisti vse v pohode, odevzdani auta bez problemu, stihame jeste predodletove pivo, vse dnes klape jak na dratkach.
Jako podeovani Katce za skvele pripravenou cestu kupujeme unikatni cyklodres Big Five.
Let do Johanesburgu v poho, zavazadla bez problemu, uz se jen rozloucit s klukama, kteri leti primo domu. My si vyzvedneme auto a jedeme do NP Kruger, moc se na nej tesime.
V tu chvili Kacka zjistila, ze nema pas. Zapomnela ho v letadle.
Snazime se spojit s uklizeci cetou, pry ho hledaji, nenasli. Tak ztraty a nalezy, policie, nic. Mezitim letadlo odletelo do Durbanu.
Rychle menime plany. Pujcujeme auto, ale misto do Krugru jedeme do Pretorie, kde je ceska ambasada. Na hotline ambasady si domlouvame scbuzku na zitra, dnes je nedele, zitra pas bude, jen se jeste Katka musi vyfotit.
Dalsi vetsi problem je, ze v nem ma indoneske vizum, kam leti za dva tydny. Nechat si udelat novy pas a jeste stihnout vizum muze byt velky zadrhel.
Najdeme si bydleni a jdeme na veceri. Najednou Katce vola nezname cislo, je to pan, ktery letel z Durbanu do Johanesburgu a pas nasel. Byla u nej i elektronicka letenka s katcinym cislem.
Domlouvame schuzku na zitra rano a davame pivo na oslavu.